IRISH STICK FIGHTING

(IRSKÁ BOJOVÁ HŮL)

Irský boj tyčí (Irish Stick Fighting – ISF) nebo Bataireacht (vyslovuje se batei-rai-okt) jak se mu někdy také říká, tradičně používá různé formy boje tyčí spjaté právě s Irskem. Podle ISF se metody boje touto holí vyvíjely několik tisíciletí a kořeny sahají až do keltské historie k prvním keltským oštěpům až k současné podobě hole shillelagh z trnkového dřeva.

V irské historii a Iry zvláště není boj nic nového nebo nezvyklého. Více systematizované metody boje holí se však začínají objevovat až v období divokých bojů od 17. až do 19. století mezi jednotlivým politickými skupinami, které sestávaly z prostých lidí, z nichž někteří byly vyzbrojeny jen holemi a kameny a jiné meči a pistolemi. Takové skupiny, mající od několika stovek do tisíc příznivců, se většinou setkávaly na trzích, či frekventovaných ulicích měst nebo vesnic.

Jednotlivé politické frakce se od sebe mohly lišit buď jen jménem, anebo tím, že se hlásily k jinému hrabství. Jakmile si však lidé zvolili svou stranu a určeny hranice územního vlivu, právě hole se nejčastěji používaly za prosazení těchto dohod. Členové těchto skupin tajně trénovali použití hole, aby se připravili na možné boje se soupeřící frakcí. Některé systémy či metody pocházely ze šermu a jiné zase pocházely z boxu. To znamená, že některé metody upřednostňovaly spíše techniky seků, zatímco jiné techniky úderů.

Postupem času, jak se některým skupinám dařilo zvyšovat svůj vliv a reputaci, přirozeně se snažily také chránit svůj systém boje. Proto techniky předávali pouze ústně a pouze v rodinném kruhu, případně jen lidem, kterým plně důvěřovali, aby zamezili jejich prozrazení nepříteli. Takto předané techniky pak byli ochotni bránit i svým životem.

Jak se Irsko vyvíjelo politicky, ekonomicky, a tak dále, postupně se začalo zapomínat na tradiční věci a boj s tyčí nebyl výjimkou. S větší dostupností mečů a pistolí, se potřeba dovednosti boje tyčí odsouvala stále více stranou. A protože se tento systém předával hlavně ústně, velice reálně hrozilo, že postupně zmizí a zůstane jen ve vyprávěních o starých dobrých časech, kdy se konflikty ještě řešily jinak. Do současnosti přežilo jen několik málo skutečných mistrů boje, naštěstí však v zájem o ISF opět roste a tak se znalost opět začíná předávat budoucím generacím.