email tisk

2009-10-09 15:15:18 | zobrazeno: 10218x

Otevřené dlaně Pekiti Tirsia

V západní kultuře je neozbrojený boj většinou spojován s použitím pěstí, a to především u laiků. Zkušení experti na boj zblízka se však shodují na tom, že bojové techniky otevřených dlaní jsou nejen účinné a v praxi snadno proveditelné, ale mají nad použitím pěstí výhodu.

PEKITI-TIRSIA-je od začátku založen a koncipován jako smysluplná obrana v normálním běžném životě a vychází ze zkušeností předešlých generací.

Tomu odpovídá v Pekiti-Tirsia systému velké množství principů a metod pro efektivní využití otevřených dlaní při boji. Dokonce se technikám otevřené dlaně připisuje větší důležitost než technikám pěstním. Proč je tomu tak je snadné vysvětlit, víme-li, že Pekiti Tirsia je systém sebeobrany, který od začátku tréninku důsledně zahrnuje všechny možnosti a reálné situace , které při ohrožení mohou nastat.

Tento článek objasňuje základy, proč Pekiti Tirsia upřednostňuje použití otevřených dlaní v sebeobraně a proč se i zkušení profesionálové ve vážných situacích na tyto techniky obracejí a používají je.


Otevřené dlaně a jejich využití jako zbraně

Jedním z důvodů, proč si znalci Pekiti-Tirsia Systém obzvlášť cení, je důsledné a efektivní použití nevšedních metod boje jako např. útok nohama (tranka), Dumog-lámání (bali), strhy a hody (hablot-tiklod), údery předloktím (banga), nebo kladivové údery pěstí (pokol), které doplňují a rozvíjejí arzenál základních technik, tj. kopů (sipa) a úderů např. patou dlaně (tampa), lokty (siko), koleny (tuhod) a hlavou (bungo), stejně jako sekundárních technik drceni/štípání (kosi) a kousání (kagat).

Ale nejlépe použitelná, nejvariabilnější a nejsilnější z přirozených zbraní, mezi všemi těmito různorodými metodami neozbrojené sebeobrany, pochází z rodiny technik otevřené ruky: Hampak - Power Slap.

Pro systém sebeobrany, který bere na zřetel zbraně, jako je Pekiti-Tirsia Systém, představují pokol - kladivové údery pěstí a plesknutí otevřenou dlaní dobrou volbu pro základní techniky rukou.

Důvod se dá lehce odvodit: Dejte někomu zbraň nebo nářadí, např. meč,klacek , nebo sekeru, a vyzvěte ho, aby s nimi porazil strom, nebo něco pevného zničil. Samozřejmě při použití meče, klacku nebo sekery jako nejsilnější techniku použije obloukové údery a ne bodnutí.

Pekiti-Tirsia trenéři jako experti mají v ozbrojeném a neozbrojeném boji mnoho zkušeností a rozumí velmi dobře, že běžné údery pěstí mají stejnou pohybovou charakteristiku jako body, zatímco techniky kladivových úderů pěstí nebo úderů otevřenými dlaněmi využívají přirozeného máchnutí rukou, čímž se zvýší účinnost a jistota úderu.


Pěst jako slabé místo

Tělo člověka může vyvinout při úderu velikou sílu, což je dobré pro boj, ale pěst není připravena, aby tuto sílu přenesla na pevný cíl, bez toho aby byla sama poškozena. Boxeři tento problém řeší používáním bandáží a boxerských rukavic jako ochrany. To jim pomáhá dávat při tréninku a zápasech silné rány bez zranění ruky. Zavedení rukavic, které jsou samozřejmě silnější než nechráněná ruka, se boxerům také rozšířili možnosti krytí.

Zavedení bandáží a rukavic nejen změnilo boxerské techniky, ale co je ještě důležitější, utajilo hlavní problém, že pěst je ve skutečnosti velmi křehká část těla.

Při použití nechráněných pěstí v boji mohou vzniknout někdy i velmi těžká zranění, jak je uvedeno v následující ukázce z odborného lékařského článku:
Zranění pěsti:

Tyto […] vznikají pokud udeří někoho jiného do obličeje. […] Kousnutí do kloubů by se mělo brát velmi vážně. Je při nich velké infekční riziko. Pokud tato zranění jsou infikována, mohou vést až k vážné újmě na důležitých částech ruky. Síla úderu do obličeje může vést ke zlomeninám a zraněním cév, které vyžadují speciální léčbu.

Přeloženo z anglického článku na www.Emedicine.com o zraněních lidským kousnutím. Autorem je profesor medicíny Robert M McNamara, MD, FAAEM, Primář Department of Internal Medicine, Section of Emergency Medicine, Temple University.

Slabá stránka pěstí je mezi znalci známý problém, a proto každý, kdo má nějaké bojové zkušenosti ví, že umění umístit spolehlivě silný úder pěstí na pohybující se cíl např. pytel s pískem trvá několik měsíců možná i let pravidelného tréninku. A umístění takového úderu na pohybující se hlavu soupeře je ještě těžší, což by Vám mohl každý boxer ze svých zkušeností potvrdit.


Sebeobrana s použitím otevřených dlaní

Pokud jde o učení sebeobrany, je čas důležitým faktorem. Nikdo nedokáže odhadnout, kdy bude nutné poprvé využít schopnost bránit se a pár minut po tom už žádnou druhou šanci nedostanete!

Na tomto je postaven základní cíl tréninku Pekiti-Tirsia, každého začátečníka co nejrychleji dostat do stavu, kdy je schopen úspěšně přežít nebezpečné situace. Musí se tedy používat metody, které dokonce nezkušenému začátečníkovi umožní v nejkratším čase vyvinout dostatečnou sílu úderu.

Na základě pochopení přirozených pohybů, stresového chování při napadení a právní praxe dávají trenéři Pekiti-Tirsia přednost otevřeným dlaním. Z tohoto důvodu je použití (energického plácnutí) power slap základní částí Pekiti -Tirsia systému sebeobrany.


Přirozený základ . . .

Plácnutí Pekiti -Tirsia, je krouživý, velmi přirozený pohyb, který je podobný házení kamenů nebo odhánění otravné mouchy. A protože je tento krouživý pohyb již pro každého člověka přirozený a instinktivní, jsou i začátečníci po krátkém čase schopni tuto techniku provádět a v plné síle zasáhnout reálný cíl, a to bez nebezpečí jakéhokoliv zranění. Bylo již několikrát vyzkoušeno, že průměrný začátečník již po 30 minutách cvičení (plácnutí) schopen dostatečně silně udeřit tak, aby poslal silnějšího a těžšího soupeře k zemi.


. . . znamená zlepšení hned od začátku!

U bojových umění, které na rozdíl od Pekiti -Tirsia nevycházejí z přirozených pohybů a místo toho používají uměle vytvořené základní techniky, které se musejí nejprve zvlášť učit, (např. údery pěstí nebo loktem) , můžeme často pozorovat, že začátečníci nejprve sílu úderu ztrácejí, než se jim zase začne zvětšovat. U tréninkové metody Pekiti -Tirsia se tak nestává: Místo toho, aby nahrazoval instinkty novými pohybovými vzorci, trénink Pekiti -Tirsia využívá přirozené pohyby a možnosti člověka a dále je rozvíjí. Protože je Pekiti -Tirsia postaven na přirozenosti člověka, dochází hned od začátku ke zlepšení schopnosti ubránit se.


Spolehlivě, když na tom záleží!

Měřítko, podle kterého se dá každý sebeobranný systém posuzovat, je ochrana, kterou může v kritických život ohrožujících situacích nabídnout. Taková situace je jiným zážitkem než je trénink nebo zápas. Pokud je osoba nemající zkušenost s fyzickým napadením konfrontována s opravdu nebezpečnou sebeobranou situací, objeví se u ní s velkou pravděpodobností příznaky stresové a panické reakce (známé jako poplašné reakce těla - bojový a únikový reflex), které jsou velmi dobře popsány na následujících řádcích:

V život ohrožujících situacích se začne u člověka projevovat tzv. bojový a únikový reflex. Tyto reflexy, které vybrousily tisíce let lidského boje o přežití, způsobují zvýšení tepové frekvence a výkonu srdce, vyšší krevní tlak, zrychlené dýchání, zvýšenou výměnu kysličníku uhličitého, a prakticky okamžitou připravenost celého těla.

[...] Stres, vztek a strach, které člověka zachvátí, spustí v těle jeho vlastní poplachový systém, který přináší viditelně větší sílu a rychlost, společně se skoro dokonalým potlačením vnímání bolesti. Přičemž ale také klesá pohyblivost a schopnost provádět jemné pohyby. Ruce, paže a nohy se mohou začít třást. Člověk také velmi pravděpodobně zažije stav změněného vnímání svého okolí. Rozhodně však není klidným, chladným a rozvážným.

Částečný překlad z anglického článku "Self defence - Physiology/Psychology of a Gun Fight" (http://www.internetarmory.com/self_defense.htm)

Zejména ztráta jemné motoriky a zvýšené napětí v těle jsou důležité psychologické efekty, ke kterým se při výběru bojových technik musí přihlížet a vybrat jen ty, které začátečníka v co nejkratší době a co nejúčinněji připraví ke zvládnutí sebeobrany.

Mnoho bojových technik z různých sportů klade velké požadavky na výuku nepřirozených pohybů, které se člověk musí nejprve složitě naučit a u kterých zabere hodně času, než se dosáhne jejich rychlého a účinného provedení. Pokud se spustí v nebezpečné situaci reflexy boje a úniku, zvýší sílu na úkor přesné motoriky, s ní pak opustí tělo i naučené složité pohyby. Protože, v bojových uměních hojně rozšířené, přímé údery pěstí patří k těmto tělu nepřirozeným pohybům, při instinktivním působením stresové reakce ztrácí na účinnosti.

Samozřejmě se může přímý úder pěstí, samozřejmě dlouhodobým a intenzivním tréninkem, stát "druhou přirozeností" (což je důvodem, proč si většina bojovníku už není vědoma technické složitosti tohoto úderu), ale z pouličních bojů - dokonce i u profesionálně trénovaných bojovníků dnešních akcí Mixed Martial Arts - je patrné, že se jen těžko dá najít přesný přímý úder a mnohem častěji sou vidět různé šviháky.

Proto učit úplné začátečníky údery pěstí jako sebeobranný prostředek na který by se mohli v případě ohrožení co nejdříve spolehnout, je zjevně špatnou cestou.


Plácnutí - přirozená síla

Plácnutí používaná v Pekiti-Tirsia jako základní sebeobranný prostředek nijak neztrácí na účinnosti ani během působení psychologických efektů stresu. Naopak! V ohrožení naopak profituje jako přirozený pohyb z připravenosti těla k úniku nebo k boji. Když si tělo uvědomí nastalé nebezpečí a zapne instinkty boje a úniku (všechno, nebo nic), potom zvýšená hladina hormonů uvolní i zbytkové rezervní síly a tělo připraveno k čemu bylo původně předurčeno: Vzdává se jemné motoriky ve prospěch pro boj důležitých silných pohybů a dává tak plácnutím a jiným přirozeným energickým pohybům netušenou sílu, která se může uvolnit pouze v mezních situacích.

To je důležitým důvodem, proč se techniky otevřené ruky tak dobře hodí pro boj ve skutečném nebezpečí.


Prostředkem přežití pro zkušené bojovníky a profesionály

U ostřílených bojovníků a profesionálů vyvolává adrenalin v podstatě stejný efekt. Ale ze svých zkušeností jsou na to zvyklí. Při svém výcviku se naučili adrenalinovou vlnu přijmout, kontrolovat jí a využít ji ve vlastní prospěch. Mimo to měli v mnohaleté přípravě dost času vyvinout schopnosti nutné, aby dokázali úspěšně pracovat i pod tak velkým tlakem a v tak velkém nebezpečí. To je tedy důvodem, proč třeba profesionální boxeři i pod tlakem boje o titul dokáží použít skoro bezchybnou techniku.

Údery otevřenou dlaní (například vnitřní stranou) jsou známé i v boxu. Ale boxeři se na ně dívají jako na "špinavé triky" a mohou vest k prohranému kolu nebo dokonce k diskvalifikaci. Samozřejmě dobří boxeři se nemusejí snižovat k použití takovýchto úderů - ale ti úspěšní to občas udělají.

U profesionální vojáků, civilních vyšetřovatelů, členů zásahových jednotek, odstřelovačů, členů týmů pro záchranu rukojmí a členů vojenských průzkumných a infiltračních jednotek, kteří se pohybují ve světe přežití bez pravidel, na rozdíl od profesionální sportovců většinou není střetný boj hlavním úkolem jejich mise.

Maximálně je to použitelný nástroj k jejímu splnění, důležitý, aby dokázal odstranit případné překážky z cesty a připravit tak odpovídající podmínky, které umožní splnit vlastní cíl. Na rozdíl od sportovních zápasů, kde lze přijmout ve jménu vítězství i menší zranění, je u profesionálů, kteří se pohybují ve skutečném světě, nepřípustné jakékoliv zranění ruky, protože by s ním mohli riskovat úspěch celé mise. Existuje základní pravidlo: Nikdy neriskuj ruku, kterou potřebuješ ke střelbě, nebo k manipulaci se zařízením, které je důležité pro splnění mise! Ruka, která je nateklá nebo se třese po špatně provedeném úderu pěstí, zásadně ovlivňuje schopnost pracovat se zbraní nebo z ní přesně střílet, což může znamenat při nejhorším smrt vlastní nebo svého kamaráda.


Pekiti-Tirsia plesknutí

Pekiti-Tirsia plesknutí je speciální úderová metoda, která by se neměla zaměňovat za smečování ve Volejbale. Pekiti-Tirsia plesknutí se vyskytuje v různých variacích od rychlého bičového pohybu k silnému energickému úderu, které umožňují různý přístup k danému problému. Pekiti-Tirsia plesknutí se dá použít ke krytí, kontrole a i k útoku, který může nerušit vidění, stabilitu, nebo jednoduše srazit našeho protivníka.

Plesknutí nejsou v Pekiti-Tirsia pouze pro údery do protivníka, ale také se využívají, aby se manipulovalo s jeho rovnováhou a postojem, čímž se mu velmi omezí možnosti dalšího útoku. Pekiti-Tirsia plesknutí se dají použít takovým způsobem, že se protivník sám zraní, pokud bude dál pokračovat ve svém útoku.

Koordinované použití obou rukou a kruhová dráha plesknutí umožňuje krýt celé tělo od hlavy až po podbřišek a přitom současně provádět sérii rychlých a silných úderů, které zatlačí protivníka do obrany.

Již při první hodině trénují začátečníci Pekiti-Tirsia údery energického plesknutí. Pro většinu z nich to je překvapivý zážitek. Lidé bez zkušeností s bojovým uměním jsou většinou překvapeni, jak rychle jsou schopni tímto plesknutím vyvinout velkou sílu úderu, a jak jednoduché to je. Již po krátkém čase je získá většina dostatek síly, aby dokázala narušit rovnováhu silnějšího nepřítele a srazit ho na zem - což lze vidět a cítit při cvičení s partnerem, který drží lapu.

Když pak ještě získají zkušenost, že se plácnutí nepředstavuje pouze útok, ale dá se použít ke krytí většiny útoků protivníka, pak se musí trenér Pekiti-Tirsia hodně snažit, aby rozmluvil začátečníkům jejich víru ve všemohoucnost tohoto úderu. Ještě snad více než čistí začátečníci jsou však zkušení bojovníci úpolových sportů překvapeni silou úderu, kterou může vytvořit úder provedený otevřenou dlaní.

Dynamika Pekiti-Tirsia úderů otevřenou dlaní je jednoduchá a tajemství bezpečného a silného úderu leží ve správném uvolnění. Zatím co většina lidí nemá problémy již od začátku provádět údery efektivně, existují však ještě pořád lidé, kteří nedokáží provést plesknutí dostatečně efektivně, protože mají tendenci, třeba před dopadem napnout ruku. Toto lze velmi často najít u lidí, kteří mají zkušeností s jinými bojovými uměními, u kterých je doporučováno napnout ruku v momentu dopadu úderu, nebo to všeobecně nacházíme u těch lidí, kteří vnitřně nepocítili rozdíl mezi svalovým napětím a uvolněním energie. Pokud se nezbaví napětí při plácnutí, pak se ocitají v okamžiku úderu ve dvojnásobném nebezpečí, protože ztuhnutí a napětí nejenom zmenšuje rychlost provedení plácnutí, ale navíc vystavuje prsty a zápěstí nebezpečí zranění.

I když je plácnutí jednoduchý a přirozený pohyb, je hodně možností, jak jeho cvičení vylepšit, a tak zlepšit například úhel úderu, rychlost a množství přenášené energie. Pro zvýšení kvality plácnutí existuje v rámci Pekiti-Tirsia mnoho různých tréninkových metod. Jednou z nejlepších pro získání správného "plácnutí" je použití kali-holí při cvičení. Další metoda pracuje třeba se železnou koulí. Cvičení plácnutí má zásadní místo v každé hodině Pekiti-Tirsia.


"Vyhrát" a přesto prohrát?

Vždy bylo riziko vlastního ohroženi nebo zranění při provádění techniky problémem, se kterým se museli vypořádat jednotlivá bojové metody. Ale s rozvojem dnešní medicíny však došlo ke změně úhlu našeho pohledu. Vymknuté klouby a zlomené kosti jsou spíše problémem pro vojáka nebo profesionála v bojové situací, než pro člověka v normálním životě. Pro většinu lidí není v boji pochroumaná pěst velkým problémem, protože střetnutí bývá většinou několika minutách po tomto úderu ukončeno a ruka může být lékařsky ošetřena. Zlomená kost nebo natažený kloub je většinou za několik týdnů nebo měsíců zapomenut - mnohem závažnějším se však stává problém kontaktu s krví.

Zásah pěstí do hlavy způsobí většinou jako typické vnější zranění silně krvácející roztrženou zhmožděninu. Také není nepravděpodobné, že při úderu pěstí bude odřená kůže na kloubech (také otevřené zranění, které však nekrvácí tak silně), takže se při dopadu pěsti může dostat krev z rány nepřítele do těla člověka provádějícího úder. I když je tato pravděpodobnost poměrně malá, mohou se takto přenášet různé krevní nemoci, jako je AIDS(HIV), Hepatitis a jiné. "Vyhrát" takto střetnutí a pak několik dalších měsíců žít v nejistotě a strachu, jestli ten druhý nebyl nositelem nějaké krevní nákazy, rozhodně není to, co by chtěl někdo zažít. Vůbec se nebudeme šířit o tom, jaké to je, když se někdo takhle opravdu nakazí.

Samozřejmě nikdo nemůže úplně odstranit nebezpečí kontaktu s krví v případě skutečného boje, ale použití Pekiti-Tirsia plácnutí může velmi snížit jeho pravděpodobnost, protože při tomto úderu většinou nevzniká žádné zranění na dopadající ruce. Proč tedy nezvolit možnost, která, podle našich nynějších vědomostí o krevních nemocech, zásadně snižuje nebezpečí boj "vyhrát" ale stejně nakonec prohrát?


Otevřená ruka pro kontrolu situace a management konfliktů

Dalším důvodem, proč se plácnutí velmi dobře hodí do systému zabývajícím se současnou civilní sebeobranou, je, že se metoda otevřených rukou velmi dobře hodí k řeči těla, která je přirozená a která působí na agresora a nezainteresované třetí osoby (pozdější svědci) uklidňujícím, mírumilovným a nevyzývavým způsobem. Což může být velmi výhodným základním postavením pro strategii zaměřenou na deeskalaci, řešící kritické situace ze silné ale jasně mírumilovné pozice, aniž by se muselo sáhnout k tělesnému násilí. Což je volba, které vždy Pekiti-Tirsia dává přednost.

Metody plesknutí ukazují své nepopiratelné výhody při kombinaci s metodami Chamberingu a Monitoringu Systému Pekiti-Tirsia. Kombinace se zmíněných metod přinášejí velké množství různých taktických možností. Například to umožňuje si protivníka otestovat z bezpečné vzdálenosti. Můžeme mu například v průběhu stanoveného časového okna poskytnout možnost - pro něj - "jistého" úderu, který je ovšem očekáván a pod kontrolou zastaven dříve, než byl vůbec započat. Při použití této taktiky je agresivní útočník poražen již v okamžiku, kdy spolkl návnadu a zaútočil na pro něj "jasně lehkou kořist".
 

Gesto otevřených rukou

Metoda otevřených rukou nejlépe ze všech ostatních ukazuje filosofii Pekiti-Tirsia, dělat si přátele místo nepřátel. Kdo rozumí Pekiti-Tirsia, žije svůj život v atmosféře kultury sebevědomí a positivní pozornosti, která umožňuje uvolněně vyhledávat přátele a přitom včas rozpoznat případného nepřítele.

Protože Pekiti-Tirsia následuje filosofii života, projevuje se v ní právě tato filosofie života, zdraví a úspěchu. Lidé vycvičení v Pekiti-Tirsia nečekají se zatnutými pěstmi na své nepřátele, ale užívají si krásy života, přijímají radost s otevřenými dlaněmi a jsou při tom připraveni na cokoliv co může přijít.


Plesknutí: kolo se uzavírá

Jak jsme zde mluvili odpovídá použití otevřených rukou filosofii Pekiti-Tirsia, raději si vytvářet přátele než nepřátele. Jinými slovy řečeno: Pekiti-Tirsia používá filosofii otevřené ruky a ne pěsti. Po přečtení tohoto článku by však mělo být jedno jasné: používání plesknutí není ústupkem filosofii. Je to zážitek nadčasové logiky sebeobrany v naší lidské společnosti. Je to výsledek řeči těla, fyziky úderu a pochopení strategie a taktiky sebeobranných situací.

Jako se plesknutí pohybuje po své kruhové dráze, spojuje se hluboké pochopení plesknutí a taktiky preferované Pekiti-Tirsia: filosofie, kultura, sebeobrana, efektivnost, právo, radost ze života, tělesná a zdravotní cvičení - všechno tohle se proplétá v Pekiti-Tirsia do dokonalého uzavřeného kruhu.

Autor: Uli Weidle, březen 2003
Přeložil: Tomáš Šindelář, kveten 2003